Plísně jsou jednoduché houby, které v přírodě slouží k rozkladu živé hmoty. Jsou to velice nenáročné organismy a jakmile se jednou uchytí, může být obtížné se jich zbavit. Plísně jsou nevzhledné a především jedovaté. Mohou kupříkladu zhoršovat problémy s alergiemi nebo jinak ohrožovat lidské a zvířecí zdraví.
Plísně se šíří pomocí výtrusů. Vzduch okolo nás tyto výtrusy přirozeně obsahuje a jakmile výtrus ulpí na dostatečně vlhkém podkladu, uchytí se a začne tvořit podhoubí a také výtrusnici, aby se mohla plíseň dále množit. Výtrusy plísní se mohou lehce uchytit na stěnách nebo na potravinách.
Často se k likvidaci plísní užívají chemické přípravky, ale jakmile účinek přípravků vyprchá, uchytí se na stejném místě nové výtrusy a plíseň se opět vyskytne. Chemický boj s plísněmi je nekonečný, drahý a nezdravý. Je to jako neustále dofoukávat píchlou pneumatiku místo její opravy. Chceme-li přirozeně (bez chemikálií) zneškodnit plísně, je nejlepším řešením snížit vlhkost všech povrchů, na kterých by se mohl výtrus uchytit. Je to dlouhodobě jediný postup, který bude fungovat. Dostatečně suchý povrch totiž neumožní, aby se výtrus aktivoval. Aby byly povrchy v místnosti dostatečně suché lze učinit tyto dva kroky:
- 1.Snížit vlhkost vzduchu
- 2. Zvýšit vnitřní teplotu stěn
Snížit vlhkost lze pravidelným větráním podle aktuální vlhkosti vzduchu, umělým vysoušením nebo zcela automaticky vzduchotechnikou. Platí totiž, že čím méně je vlhkosti ve vzduchu, tím méně se bude vylučovat vlhkost po jeho ochlazení.
Teplota, při které se začne vylučovat vlhkost ze vzduchu se nazývá teplotou rosného bodu. Pod touto teplotou se vlhkost ze vzduchu vylučuje. Funguje to stejně jako když se zmáčkne houbička na mytí. Čím více se houba stiskne (=čím více se vzduch ochladí), tím více vody získáme. Stejně tak to platí naopak, čím je vyšší teplota vzduchu, tím více vlhkosti je schopen pojmout. Problém nastává, když se vzduch ochladí natolik, že vyloučí vlhkost kondenzací na chladnějším předmětu.
V tabulce níže lze tento děj vidět. Při teplotě 20 °C při relativní 40% vlhkosti bude ke kondenzaci docházet na předmětech s teplotou nižší než 6 °C, naopak bude-li nasycenost vzduchu vlhkostí vyšší (80% relativní vlhkost), pak bude docházet ke kondenzaci vlhkosti na předmětech již s teplotou 16,4 °C. To už mohou být studené zdi i okna.
Teplota rosného bodu v závislosti na teplotě a vlhkosti
Plíseň se tedy dobře uchycuje na površích, na kterých se vzduch výrazně ochlazuje. Jsou to obvykle horní rohy místností nebo předělu stropu a zdí situovaných k obvodovým zdím budovy. Teplejší vzduch vždy stoupá nahoru i s vlhkostí, kterou obsahuje. V chladném rohu se zpomalí a ochlazuje se. Pokud při tom klesne jeho teplota na teplotu rosného bodu, dochází k vysrážení vlhkosti na zdi.
Jak se zbavit plísní a vlhkosti efektivně?
Další možností je zvýšit povrchovou teplotu stěn tak, aby se na ni vzduch neochlazoval na teplotu rosného bodu, kdy se vlhkost vyloučí. Budeme-li vycházet z výše uvedené tabulky, pak při teplotě 20 °C při relativní 40% vlhkosti nebude ke kondenzaci docházet na předmětech s teplotou vyšší než 6 °C, bude-li nasycenost vzduchu vlhkostí vyšší (80% relativní vlhkost), pak nebude docházet ke kondenzaci vlhkosti na předmětech s teplotou vyšší než 16,4°C. Z toho vychází, že kondenzaci předejdeme, když teplota zdí bude trvale nad teplotou rosného bodu. Obvodové zdi jsou v zimě silně ochlazovány a proto i vnitřní teplota stěn může lehce klesnout pod teplotu rosného bodu, kdy se na nich vysráží vlhkost. Je tedy nutné zvýšit vnitřní teplotu stěn. Toho lze velice dobře dosáhnout pomocí sálavých infrapanelů, které přesně tímto způsobem fungují.
Sálavé vytápění funguje jako slunce nebo kachlová kamna. Teplo je vysáláno do okolí, kde dopadá na povrchy, které jej pohltí. Tím se ohřívá nábytek, podlahy a samotné zdi. Vzduch se ohřeje až poté z těchto předmětů. Teplovodní radiátory naopak nejdříve ohřívají vzduch a až poté předměty v místnosti. Prohřátí zdí je proto pomalejší a někdy může být nedostatečné, což může vést ke vzniku plísní.
U sálavého vytápění bude jednoznačně platit, že čím více tepla bude schopen zdroj vysálat, tím je pravděpodobnější, že se podaří udržet vnitřní teplotu zdí i za nízkých teplot nad rosným bodem.
Elektrická energie se v sálavém panelu mění převážně na teplo. Toto teplo se odvádí z panelu dvěma způsoby. Prvním způsobem je odvod konvekcí. To znamená, že vzduch okolo panelu se ohřeje a stoupá ke stropu místnosti přesně tak, jako je to u teplovodních radiátorů. Tím se ztrácí výhoda sálavého panelu. Panel se začíná blížit elektrickému přímotopu, jehož provoz je neekonomický. Tomu lze zabránit dvěma způsoby. Prvním je důkladná tepelná izolace zadní strany panelu. Druhým je umožnit teplu co nejlepší podmínky pro vysálání do okolí.
Toho lze dosáhnout těmito způsoby:
Použít materiály s vysokou emisivitou. Čím vyšší je emisivita (tj. schopnost látky vyzařovat energii), tím více tepla bude vysáláno do okolí. Maximální teoretická hodnota je rovna 1. Vysoké hodnoty emisivity dosahuje například sklo-křemičitá deska (cca 0,96) ale kupříkladu ocelový plech může mít hodnotu 0,5. Jednoznačně platí, že čím vyšší je emisivita sálavé plochy panelu, tím lépe bude materiál předávat teplo sáláním.
Důležitým parametrem je plocha povrchu, který sálá. Plocha povrchu je dána nejen katalogovým údajem o rozměru panelu, ale také záleží na drsnosti jeho povrchu. Hladká ocelová či keramická deska bude mít plochu odpovídající skutečně pouze základnímu rozměru desky. Avšak je-li povrch zdrsněn, plocha využitelná pro sálání naroste. Bude platit, že větší plocha povede k vysálání většího množství tepla.
Dalším důležitým parametrem je teplota sálavé plochy. To bývá obecně nejčastější kámen úrazu sálavých panelů. Vyšší teplota vždy vede k vysálání většího množství tepla. Při srovnání povrchu o teplotě 110 °C a 180 °C zjistíme, že množství vysálaného tepla u teplejšího povrchu je přibližně o 146 % větší. Pracovní teplota infrapanelu tedy výrazně rozhoduje o tom, jak moc bude infrapanel sálat do okolí.
Shrnutí
Při srovnání dvou sálavých panelů bude platit, že množství vysálaného tepla roste s rostoucí emisivitou materiálu sálavé plochy, rostoucí rozlohou sálavé plochy a rostoucí teplotou sálavé plochy.
Z tohoto důvodu nelze hodnotit infrapanely pouze na základě elektrického příkonu. Je nutné vzít v potaz alespoň výše uvedené parametry infrapanelů. Čím více tepla se podaří infrapanelem vysálat, tím rychleji dojde k prohřátí zdiva a tím větší je rezerva ve výkonu pro případ kruté zimy. Infrapanely TEMPERO vám zaručí vysoký tepelný komfort, nízkou spotřebu a zabrání tvorbě plísní.