Přenos tepla zářením (=radiace, sálání) se výrazně liší od přenosu tepla konvekcí. Protože mezi Zemí a Sluncem je téměř vakuum, dochází k přenosu tepla na Zemi zářením. Tepelné záření je formou elektromagnetického záření v infračerveném spektru. Člověk je schopen jej vnímat skrze termoreceptory v kůži. Záření na kratších vlnových délkách vnímáme prostřednictvím zraku (světlo). Někteří studenokrevní živočichové (hadi, žáby, komáři…), jsou schopni v různém rozsahu vnímat IČ spektrum zrakem. Na kratších vlnových délkách se vyskytuje UV (ultra violet – ultrafialové) záření, které poškozuje živé organismy, což se využívá při desinfekci vody. Život na povrchu Země je chráněn tzv. ozónovou vrstvou, která velikou část UV záření pohltí.

IČ záření má pro člověka blahodárný přínos, protože prohřívá tělo, zlepšuje cirkulaci krve a uvolňuje svalstvo. Pro studenokrevné (poikilotermní) živočichy je životně důležité, proto můžeme vidět slunící se ještěrky nebo hady.

Se sáláním tepla se můžeme setkat v běžném životě např. při topení v kachlových kamnech, která jsou takto schopna příjemně vyhřát celou místnost. Také při vysoké zátěži spalovacích motorů je možné pozorovat rozžhavení výfukových částí dokonce až do oblasti červeného žáru. V takovém případě dochází k velice intenzivnímu přenosu tepla sáláním do okolí. Z tohoto důvodu se v různých místech montují tepelné štíty, které odráží teplo (stíní chráněné součásti). Velice dobrou odrazivost pro vlnové délky tepelného záření má zlato, které bylo použito u McLarenu F1 formou odrazové fólie v motorovém prostoru. Pro přesný výpočet přenosu tepla zářením je třeba znát mnoho proměnných. Navíc jejich přesné určení a změna s teplotou celé řešení komplikují.

Emisivita sálavé plochy infrapanelu.

V případě panelu Tempero je materiálem sklokeramická deska s vysokou emisivitou a matnou úpravou, čímž dochází k nárůstu sálavé plochy a rovnoměrnějšímu rozptylu do prostoru. Dalšími parametry povrchů jsou pohltivost (absorptance), odrazivost (reflektance) a propustnost (transmitance) všech ploch při přenosu tepla sáláním.  

Teplota sálavého a osálaného povrchu.

V případě, že teploty obou povrchů budou totožné, pak bude výsledný sálavý tok mezi povrchy nulový. Naopak s rostoucím rozdílem teplot povrchů dochází k růstu výsledného sálavého toku z teplejšího povrchu na studenější povrch. Konkrétní příklad je uveden zde.

Složení a teplota atmosféry mezi oběma povrchy.

Plyny (CH_4, CO₂, N₂O, H₂O aj.) obsažené v atmosféře pohlcují specifické vlnové délky záření. Tento jev je nutný pro existenci „skleníkového efektu“ na Zemi.

Vzájemná poloha sálavé a osálané plochy.

Tedy vzdálenosti povrchů a úhly, které povrchy k sobě svírají. Přenos tepla bude největší u dvou rovnoběžných povrchů, které budou velice blízko u sebe.